Tři oříšky pro Barunku
25. - 26. srpen 2018
Kdo by to byl před rokem řekl, že se právě chystám udělat to, co budu popisovat v tomhle článku. Před rokem jsem totiž plánoval Hřensko, jakožto naše první rande s Barunkou. I když někdo může tvrdit, že mě k tomuto kroku donutily jisté okolnosti, jsem přesvědčený, že tomu tak není. Tyto okolnosti jen urychlily běh dějin, které jsem měl v plánu udělat tak jako tak.
Tento plán jsem měl v hlavě už několik měsíců, ale přeci jenom to chtělo malou přípravu, která zabrala nějaký ten čas. První a snad jediný termín, který se nabízel, byl víkend 25.-26. srpna. Do té doby jsem se snažil přesvědčit Barunku, že bych chtěl vyrazit na nějaký víkend k Orlímu hnízdu. Ať už to bylo mezi řečí při výšlapu na Králický Sněžník (kde to dokonce zmiňuji) nebo při našich běžných rozhovorech. Důvod byl prostý - dlouhodobým žvaněním o Orlím hnízdě ji přesvědčim o tom, že tam opravdu chci a nebude očekávat od toho něco více (například rychlým zabalením a odcestováním, což by mohlo být podezřelé). Byl jsem totiž ve složité pozici a moment překvapení byl pro mě nedosažitelný. Přišlo mi, že kvůli miminku žádost o ruku očekává (my čekáme miminko). Dokonce jsem ji musel říci, že nemám vůbec v plánu si jí brát. Bylo vidět, že je z toho dost smutná. Ale muselo to být.
Žádost o ruku je něco, co by si měla dívka s úsměvem pamatovat. Navíc je to moment , který chci já osobně zažít v životě jen jednou. Ani víckrát, ani méně krát. Tak co teď. Mám tady Barunku. Skromná dívka z Moravy. Nepotrpí si na drahých věcech. Má ráda labutě, má ráda pohádky. Nejoblíbenější princezna z pohádky? Popelka, protože si to ze všech princezen nejvíce zasloužila. No! Já myslím, že je to jasné. Mám to!
V pátek večer jsme vyrazili autobusem z Prahy do Jirkova, tam jsme nasedli do auta a vyrazili na chatu, kde na nás čekali rodiče. Maminka nám zabalila svačinu, kde mimo jiné byl sáček s oříšky. Měla to předat nic netušící Barunce osobně, ale zapomněla na to, tak je jen připravila ke svačině, kterou jsme si ráno vzali. Jednoduché vysvětlení - Barunce oříšky chutnají, ale hlavně tím měla mamka docílit toho, aby si Barunka se mnou oříšky nijak nespojovala. Plán zřejmě vyšel, protože nic netušící Barunka oříšky po cestě dlabala v autě jako by se nechumelilo.
Na českoněmeckých hranicích jsme natankovali plnou nádrž, dali si vanilkové latté, pro jistotu koupili mapu Německa a vyrazili jsme vstříc výzvě, o které Barunka vůbec nevěděla. Cestu jsem moc neplánoval, protože jsem věděl, že máme na našem firemním paušálu roaming, tak vše (jakožto cíle v navigaci atd.) budu řešit operativně.
Po přejetí hranice se před námi objevil malý problém - můj roaming nebyl aktivovaný a tak jsem měl telefon absolutně hluchý. V dnešní době FreeWifin jsem byl ale klidný - plán je dojet na předem uložený cíl Orlí hnízdo, kde se pak někde připojíme na Wifi a necháme navigaci načíst cestu k našemu dalšímu cíli - Königsee. Stejně tak budeme postupovat u Königsee, odkud se vydáme k našemu ubytování, které jsem předem zaplatil.
Cesta ubíhala rychle - německá infrastruktura je opravdu dokonalá (nebo alespoň pro nás Čecháčky se zdá být). Na parkovišti u Orlího hnízda jsme zaparkovali, nicméně strojíček na placení byl mimo provoz. Paní z informací nás poslala zaplatit parkování k pokladně, ale to už jsme nestíhali, protože na nás čekala várka červených autobusů, které vozí turisty nahoru k Orlímu hnízdu. Cesta autobusem, která obsahovala i vstupné na Orlí hnízdo a zpáteční jízdu vycházela na €33.50 za dvě osoby. Cesta autobusem stála za to, nabízela pěkné výhledy. Bohužel jsme neměli štěstí na počasí. Přímo k Orlímu hnízdu nás vyvezl "zlatý výtah". Udělali jsme si pár fotek, ale byla zima, tak jsme se šli zahřát gulášovou polévkou. Byla výborná. Po chvilce jsme pádili autobusem zpět dolů k parkovišti. Na autě nebyl žádný postih, tak jsme alespoň ušetřili 3 eura za parkování.
Byl tu ale jiný problém. Nikde žádná nezaheslovaná Wifi! Paní u informací neměla přístupové heslo, tak jsme vyrazili do nedalekého městečka Berchtesgarden, kde určitě na nějakou narazíme. Změnili jsme plán, kvůli počasí Königsee nenavštívíme, radši půjdeme do Solných dolů v Berschtesgardenu, které nám doporučila Barunky maminka. Začínalo stále více a více pršet. Při průjezdu městečkem jsme nenarazili na žádnou volně dostupnou wifinu. Naštěstí nebylo těžké jeskyně najít. Zaparkovali jsme a vyrazili do dolů. Prohlídka byla volná až od 17:20. Cenově to vycházelo €17 na osobu. Čekání na prohlídku jsme si chtěli zkrátit v hospůdce vedle dolů. "Ha! Mají tady wifi!", sice zaheslovanou, ale mají. Objednali jsme si pití, musel jsem ochutnat místní Lager.
No a jako správnému Čechovi mi nechutnal. Nechutnal mi o to více, když jsem slečnu servírku požádal o heslo k wifi. "The kitchen is closed"! Jaká kuchyň? Já chci heslo, ne jíst! Zřejmě je to nějaká jejich fráze (jako třeba u nás "Je to za bukem."), ale heslo se k nám nedostalo, prý nakonec "She is cannot" (Ona nemá oprávnění nám ho dát). Vůbec jsem netušil, že bude v Německu takový problém se připojit k internetu! Když jsme vyšli znechuceni z restaurace, dal jsem pro zlepšení nálady Barunce první oříšek. Když ho rozloupla, tak byla uvnitř zavinovačka - jako symbol miminka.
Přišel čas prohlídky, převlíkli jsme se do místních mundúrů a vyrazili. Do jeskyní nás zavezl vláček. Jeskyně dále nabízely laserovou show, jízdu po skluzavce, při které vás automat vyfotí (fotka pak stojí €5), plavbu na podzemním jezeře zrcadel a spoustu dalších vymožeností.
Jednoznačně doporučuji! Byl jsem nadšený. Prohlídka jeskyní byla opravdu krásná, ale na nás už dosti dlouhá - téměř 2 hodiny! Kdy jsme ke konci už tlačili průvodce. Ono totiž když v hlavě máte to, že vůbec nevíte, jestli najdete wifi, či nějaký jiný způsob jak se dostat k zaplacenému ubytování, u kterého byl check-in do 21 hodin, tak si prohlídku neužíváte na plno. Dvě hodiny jsou ještě fajn, kdyby ubytování nebylo přes 200 km daleko! Po prohlídce jsme vyrazili k autu a začali rychle projíždět Berschtesgarden. Už se stmívalo. "Ha! Hlavní vlakové nádraží! A je tu wifi!" Skvělý, krizová situace zažehnána - byli jsme celkem napjatí jestli vůbec budeme dnes spát v suchu. Rychle jsme namačkali do navigace adresu ubytování a vyrazili jsme. Panu domácímu jsme napsali SMS z Barunčiny telefonu, že se zdržíme. Napsal, že do 22:00 je to ještě v pohodě, tento čas nám navigace slibovala. Bohužel kvůli špatnému počasí došlo k nehodám na dálnicích. Tyto nehody byly doprovázeny dlouhými kolonami. Nakonec jsme se k našemu pelíšku dostali až cca ve 23:00. Čekal na nás velice milý pán. Provedl nás obydlím. Vysvětlil kde co a jak funguje. Pán byl opravdu skvělý, protože mi pomáhal s plánem (v kolik hodin vyrazit atd.) a dokonce i po příjezdu do Čech se mě ptal, jestli jsem byl "succesful". Ale to předbíhám... Když jsme se vykoupali a zalehli po náročném dni do suché postele, řekl jsem Barunce, že pro ni mám ještě malé překvapení. Vlastně, že Orlí hnízdo nebylo jediné kam jsme jeli a že nás čeká ještě jedno místo. Kam ovšem pojedeme jsem ji neřekl. V pokoji na zdi visel nápis: "Follow your heart, it knows the way". To mě ujistilo v plánu, který chci udělat, bylo to takové povzbuzení...
Druhý den jsme se nasnídali předpřipravené snídaně. Byla pestrá a výborná! Uklidili po sobě a vyrazili... V ceně ubytování bylo i heslo k Wifi, tak nás navigace bez problému navedla až k "překvapení". Cestou jsme jeli dokonce po RomanticStrasse (což v daný moment bylo opravdu vtipný). Jeli jsme k Neuschwansteinu, k "zámku z puzzlí".
Dorazili jsme na místo kolem 10 hodiny. Turistů tu bylo dost, ale stále to bylo relativně v pohodě. Na mostě, ze kterého je krásný výhled na tento zámek jsem dal Barunce druhý oříšek - byly tam svatební šaty.
Pokračovali jsme dál. Teď už jen najít ideální místo, kde nebudou žádní turisté, abych mohl Barunku požádat o ruku bez diváků. Což na tomto místě bude dost složité. Tento zámek je jeden z nejnavštěvovanějším zámkem světa. Přešli jsme můstek a šli cestou dále. Narazili jsme na odbočku, která vedla strmě nahoru do hor. Dali jsme se po ní. V tomto momentu "téměř horolezení" mě Barunka prý v duchu proklínala a já se jí vůbec nedivím. Cesta nebyla jednoduchá a kdyby nebylo toho co chci udělat, nahoru bych ji nikdy netahal. Náhle jsme po výstupu narazili na vyhlídku, kde nebylo ani živáčka - rychle nastavit kameru za záminkou společné fotky se zámkem. Místo časovače jsem ale nastavil nahrávání záznamu. Barunce jsem řekl pár vět, v ruce jsem nervózně žmoulal třetí oříšek, po rozlousknutí v něm byl snubní prstýnek. Řekla ano. Myslím, že moment překvapení se mi nakonec povedl.
Teď jen malé dovysvětlení: proč tady, proč na tomto místě?
Zámek Neuschwanstein byl předlohou několika pohádkovým zámkům, nebo se to o něm alespoň říká. A to dokonce i zámku z pohádky Cinderella - Disneyovská verze Popelky. Zámek má pak ve svém názvu Schwan, což je v českém překladu Labuť, tu má Barunka ráda. No a taky se o ní říká... to ale všichni už asi znáte - když labuť přijde o svého partnera, steskem zahyne (což ve mě vyvolává pocit oddanosti a věrnosti jeden v druhého).
Nakonec se plán vydařil jak nejlépe mohl (což jsem kvůli návalu turistů vůbec nečekal - nečekal jsem, že se mi povede Barunku požádat bez diváků). Po výšlapu k zámku jsme si dali místní Bratwurst i s citronovým Radlerem. V tuto chvíli už zde bylo turistů přespříliš. Vyrazili jsme zpátky do Čech. Tentokrát do Prahy, kde jsme využili auto k sestěhování s Barunkou. Cestou se na benzině stala taková malá vtipná nehoda...
Byl to skvělý výlet. Výlet plný krásných míst, plný strastí a okolností, které ukázaly jak se zachováme ve chvílích "nejistoty". Barunka je přesně ten člověk, kterého chci mít vedle sebe po celý život, protože mě dokáže podpořit a následovat i když časy a ani ta cesta nejsou zrovna jednoduché. Proto Ona.
Díky Barunko, že mi plníš můj sen...
Tento výlet v číslech
Ujetá vzdálenost: cca 1280 km
Čas výletu: sobota - neděle
Maximální nadmořská výška: cca 1534 m
Cena nafta: cca 3800,- Kč
Cena ubytování: 1400,- Kč
Strava / vstupné: cca 3300,- Kč
Cena celkem: cca 8500,- Kč
Na celý průběh výletu (a nejen to) se můžete podívat zde:
