Vítejte na stránkách Publíta!

Králický Sněžník

22. července 2018

Dnes jsme vyrazili s Barunčinou partou na výšlap. Plánovaným cílem byl Králický Sněžník. Ráno v 7 hodin nás (Terku, Barču a mě) vyzvedl Gery s Hankou jeho novým Passatem, Pašíkem. Dojeli jsme do Zábřehu na vlakové nádraží. Mezitím co Gery parkoval auto, tak Barunka objednávala zmatečně lístky. Dvakrát s IN25 a dvakrát, teda třikrát bez IN25. Nebo počkat skupinovou pro 3 lidi z toho 2x s IN25. Takže kolik? Čtyřikrát bez IN25 a dvakrát s IN25 kartou. Paní v okénku z toho byla celá vedle, tak si nás asi sama raději spočetla a dala nám lístek pro čtyři osoby. Když Gery dorazil, tak si musel koupit lístek zvlášť. U okénka mu paní řekla, že když jede s námi, tak si měl koupit skupinovou s námi. My ho počítali, ale paní jednala dle svého. Nevadí. Razili jsme na vlak, ve kterém na nás čekala Jiřka, poslední člen veleexpedice na Sněžník.

Vlakem jsme cestovali do Hanušovic, kde jsme přestoupili na mé oblíbené Kodrcátko, kodrcátko Danušku. Tou jsme cestovali do Starého města. Během cesty nám Gery vyprávěl své shopaholic zážitky z Turecka. Posečkali jsme na autobus a tím se nechali dopravit do Stříbrnice. Odtud už nás čekala pěší cesta do kopců po žluté. V uších mi stále zněla kolegova slova o výšlapu tohoto kopce na kole. Představoval jsem si to tedy trochu mírnější, ale což. Asi jel jinou cestou, protože jsme šli lesní cestou po kořenech. Musím přiznat, že začátek byl pro mě náročný. Hned jsem se zapotil a zadýchal. Osobně to dávám za vinu mému těžkému batohu. Byl jsem taková cestovní občerstvovačka, protože si ke mně holky daly vodu a svačinu, kdo jiný by to měl táhnout, ale že si i Hanka ke mně dala vodu? No ale přiznejme si. Jsem špekáček a každý pořádný špekáček se při opékání pořádně vyšťaví, takže batohem to nebude. Takže zůstávám nohama na zemi. Kamarádství se sportem u mě teď trochu vázne, kde jsou ty časy, kdy jsem lezl na Elm "na těžko", relativně v pohodě. Zanedlouho jsme dorazili na Návrší, kde jsme si objednali drinky - rybízová limonáda a já s Gerym pivko, dal jsem si Welzla. Zaujala mě na mapce kousíček odtud chata Orlí hnízdo, proto jsem se ptal Barunky jestli konečně nevyrazíme na nějakou víkendovku na Orlí hnízdo v Bavorsku. Od této chvíle co jsem vypil pivko se mi šlo zázračně lépe.

Od Návrší jsme vyrazili dále po žluté. Po chvíli jsme přesedlali na zelenou. Na zkratku, která nabízela pěkné výhledy, ale také bahnitou cestu. Pro děvčata ideální. Polský turista, který cestoval opačnou stranou se vysmál našim botám a ukazoval nám své v pokusu nám naznačit co nás ještě čeká za bažiny. Putovali jsme odhodlaně dál. Když už jsme opět dorazili na rozcestí Gery nás směroval doprava. Koukal jsem na mapu a jeho návrh se mi nezdál. Jelikož jsem zvyklý na to, že se v mapě dobře orientuji, tak jsem tlupu přesměroval doleva. Po chviličce šlapání se Jiřka nedůvěřivě zeptala turistů, kteří postávali na cestě. Ti nás přesměrovali opačným (tedy původně Gerym navrhovaným) směrem. Teď už jsme šli správně.

Celou cestu jsme prakticky míjeli borůvková pole. Pokud letos někdo strádá na borůvky, určitě vyrazte na Sněžník! Zanedlouho jsme dorazili ke Slůněti, udělali jsme si společnou fotku. Barunka si tady už mohla dát amoletu, o které celou dobu mluvila. U svačiny jsem pročítal požadavky pro uznání logu virtuální kešky. Log prý bude uznán jen v případě fotografie sochy slona s vlastnoruční kresbou sloníka. Našel jsem v peněžence účtenku, na kterou jsem nakreslil svůj umělecký výtvor. Splněno.

Další zastávka byla u pramene Moravy. Dopil jsem lahvenku, abych si načepoval Moravu. Čerstvá voda přišla vhod, pokračovali jsme dál až na vrchol Sněžníku. Jedná se o velký plac, nikoliv o vrchol jako takový. Lidé ovšem vytvořili haldu z kamenů, který má vrchol připomínat. Odlovil jsem místní kešku, za kterou jsem dostal Polský suvenýr, jakožto za první odlovenou keš na polském území. Vylezl jsem na umělý vrchol. Odtud je krásný výhled do všech směrů. Teď už nezbývalo nic jiného než vyrazit nazpět. Tentokrát jsme už nešli zabahněnou zelenou zkratkou, ale po červené přes vyhlídku Pod Ludmilou opět na žlutou až k Návrší. Objednali jsme si oběd. Já si dal Halušky s brynzou, Gery Kuřecí rizoto a holky Borůvkové knedlíky - je pěkné, že využívají zdejších možností a nabízí Borůvkové knedlíky. Lupnul jsem mezitím dvě pivka, tentokrát Šeráka 11° což byla lepší v(H)olba. Po obědě jsme vyrazili dolu na autobus a následně Danuškou a vlakem z Hanušovic zpátky do Zábřehu. Opět parádní výlet s pohodovými lidmi, který nás příjemně unavil.