Spartans! Aroo!
19. srpen 2017
Po půlmaratonové akci v Nymburku (kde jsme běželi s kolegy z práce - já bohužel nedoběhl) přišla kolegyně s nápadem zúčastnit se mainstreamového závodu Spartan race. I když se nám moc nechtělo, přemluvila nás.
Byl jsem přesvědčený o fyzické náročnosti závodu, tak jsem se na to chtěl náležitě cvičením připravit. Příprava ovšem nebyla tak důkladná, jak jsem si ji představoval. Nicméně přibližně 14 dní před závodem jsem dělal 100 kliků denně. V den závodu jsme vyrazili z Prahy do Litovle, kde se závod konal. V Litovli lehce poprchávalo. Po příjezdu jsme zkontrolovali zda máme všichni podepsaný reverz. Při příchodu do areálu zrovna vyjížděla sanitka s majáky a sirénou, což na odhodlanosti moc nepřidá. Vyzvednout čipy, čelenky a teď už jen přeskočit vstupní překážku a připravit se na Start. Moderátor na startu do mikrofonu zvolával povzbuzující hesla a proslulé "Aro! Aro!"
3-2-1-START!
Dýmovnice letěla vzduchem a my probíhali dýmem a vzhůru veškeré větve, které nám trať bude házet pod nohy. Proskákali jsme řadou pneumatik a běželi dál. Druhá překážka byla plavba malým korytem řeky. Ostatní byli zdrženlivý, tak jsem začal řvát a skočil jsem tam jako první. Voda díky chladnému počasí byla relativně teplá. Přeplavali jsme koryto a nyní nás čekal "nekonečný" běh. Při tomto běhu se střídali různé přeskakovací a proskakovací překážky, které se postupně zvedaly do výšky.
Přibližně po 4 km běhu se u mě naskytla první minela - u této jsem to i čekal. Byl to přechod přes kladinu, kde musíte držet rovnováhu. Dva kroky na kladině a byl jsem dole. Ostražitá "bachařka" na mě zvolala, že to nevadí. Že si alespoň odpočinu u angličáků. U burpees. 
Zařadil jsem se mezi kliko-skákající závodníky vedle tratě. Každý měl hlásit každý pátý angličák až do 30. Když jsem měl odskákáno, tak jsme se vydali dále. Další překážka byla opět řeka. Tady člen pořadatelů na mě řval "šipku!" Tak jsem se pořádně rozeběhl a do neznámé hnědé vody jsem skočil šipku. Z vody se prakticky nedalo dostat jednotlivě. Koryto bylo tak rozbahněné že si závodníci pomáhali navzájem. Předchozí vytáhl toho za ním. Další překážka byl hod oštěpem. Poslechl jsem pár rad. Přitáhnout k sobě provaz s oštěpem. Provaz přehodit přes ochranný plůtek, aby se když tak při hodu nezachytil. Namířil jsem kousek nad slaměného řeckého bojovníka. Hodil jsem s největší razancí co jsem dokázal. Po chvíli slyším velký potlesk ostatních závodníků a já vidím zapíchnutý oštěp v protivníkovi. Taková úleva! Protože prakticky 95% procent závodníků na tomto místě burpeesovala. Ostatní členové naší výpravy tady úspěšní nebyly, tak jsem si alespoň odpočinul s úsměvem na tváři. Pokračovali jsem dál.
Čekali nás překážky typu brodění řekou s pytlem písku na zádech, lezení v blátě pod ostnatými dráty, přes kladku zvedání těžkého pytle do výšky - to mě bavilo, a tak dále. U překážky, kde se muselo ručkovat jsem při své váze a mokrých tyčích neměl dostatek síly na přeručkování. Opět jsem šel na zaslouženou odměnu ve formě angličáků. Tady už jsem pociťoval vděčnost za mé kliky, které jsem před závodem prováděl. Dost mi dodaly síly a vytrvalosti při angličácích. Závod byl zajímavý. Bylo to něco nového. Nicméně náročný to je jen tak jak si to každý závodník udělá sám. Klidně se to dá proběhnout bez zadýchání, protože na Vás nikdo časově netlačí.
Cestu zpátky do Prahy jsme se rozhodli absolvovat až další den - přespíme pod stanem v mohelnickém kempu. Po příjezdu jsme si sedli k místnímu chlastacímu okénku a celý večer popíjeli. Čirou náhodou tam byla stage s libereckou skupinou, takže jsme si i večer na plácku zatancovali. Tancovali jsme dlouho a jako jediní, ostatní kempaři jen seděli. Když se blížil konec, místní omladina nám doporučila klub Žumpa v Zábřehu. Objednali jsme si taxi, ale moudrý taxikář zřejmě vytušil naší "společenskou" unavenost. Čekali jsme před kempem asi půl hodiny a taxi nikde, tak jsme zavolali znovu. Z telefonu se ozvalo skromné: "Ano já už jsem na cestě, ale radši si zavolejte někoho jiného." Aha, to byla jasná zpráva, tak jsme šli zpět do kempu. Zahlédli jsme bazén - noční koupačka se zdála být více než atraktivní. Přelezli jsme plot a šli se koupat. Právě tady při koupačce mi šéf řekl, jak mě za můj "výkon" v rakouských alpách obdivuje (viz Elm v teniskách). Byla to super noc. Rozhodně lepší zážitek byla noc v Mohelnici než samotný závod spartanů. Měla ovšem svou cenu - šéf při přelézání plotu ztratil brýle. Slovenská kolegyňka co nám dělala kotel s transparentem ztratila kabelku. Ta byla nalezena za plotem kempu naštěstí se všemi doklady, ovšem bez několik stovek eur, které zrovna v peněžence měla. Díky všem, byl to opět povedený víkend.
Tento výlet v číslech
Vzdálenost: cca 7,17 km
Počet překážek: 23
Cena: (bude doplněno)
