Vítejte na stránkách Publíta!

22. -  26.února 2017

Na běžkách jsem nikdy nestál, ale prý to nic není. Dokonce jsem přibližně 8 let nestál ani na lyžích a ani na mém oblíbeném snowboardu. Nicméně jsem souhlasil s další účastí na teambuildingové akci. Mířili jsme do končin, které jsem již znal z letního teambuildingu na kolech - na osvědčenou chatu Berounku. Běžky jsem si půjčil těsně před odjezdem. To jsem z práce ještě rychle jel do půjčovny lyží v pražském Podolí. Sedějíc a hrdě plný očekávání, jaký to vlastně je, jsem frčel v autě do hor. Byl jsem tak hrdý, že jsem v autě nepromluvil ani slovo, později se ukázalo, že to bylo opodstatněnou obavou. Hned po příjezdu do Jizerek jsme si večer dali ještě "rychlou" trasu na ochutnání. Doufal jsem, že k ní nedojde... ono vlastně -  doufal jsem, že se na to proč jsme do Jizerek vůbec jeli (běžkování) vůbec nedostaneme. 

Poprvé na běžkách - jak nejlépe začít? Asi takhle... Vzít běžky, hodit je na zem a zacvaknout do nich boty. Hlavně nepřemýšlet, která je levá a která pravá, obě jsou stejné... na to jsem již přišel. Po nasazení jsem uslyšel pár slov povzbuzení: "No nevím, jestli je to pro tebe dobrý začátek, protože támhle je takový sešup dolu..." Aha! No tak jo... tak jedem. První sešup jsem si užil velice. A dosti bolestivě. Měl jsem problém na běžkách ujít metr na rovině, kdežto se na nich udržet a ještě k tomu z kopce... Jediná pozitivní věc byla, že jsme všichni měli namířeno dolu, jakým způsobem bylo vlastně jedno. To byla má první show, kde se kolegové náramně bavili. Zbylých 7 km ochutnávky jsem přetrpěl - nahoru, dolu, rovně... Jeli jsme od zastávky Maliník na Vládní cestu k vodní nádrži Bedřichov a zpět po zelené. Večer na chatě jsem dost uvažoval nad tím, že další den - na který je naplánovaný regulérní výlet si dám oraz. Prý nebudeme nikam pospíchat, vyrazil jsem s tedy nimi...

Ráno jsme vyrazili na regulérní výlet. Prvních upadaných 7 km jsem cítil po celém těle. Držel jsem se peletonu a postupně se snažil nalézt tu nejjednodušší techniku běžkování, která by mi zajistila bezproblémový chod vpřed. Běžkování je něco jako plavání - se špatnou technikou se akorát udřeš. Každou chvílí jsem se občerstvoval sněhem. Důležité bylo, že nás neopouštěla sranda, humor a chuť se fotit...

Mířili jsme od chaty Berounky přes přehradu Josefův důl, rozcestí Na Knejpě, až na Smědavu. Cestu z kopce na Smědavu se mi povedlo prkenně sjet bez spadnutí - to beru jako úspěch. Tam jsme se občerstvili. Dokonce jsem si tam místo pivka dal Kofolu! Cestou zpátky jsme se delšími, ale o to horšími "zkratkami" (skrz les, kde pro mé běžky byli úzké cestičky skoro smrtelné - ohnul jsem tam při pádu hůlku) dostali do restaurace u Královky. Tam padla další Kofola a Svíčková.

V tuhle chvíli jsem myslel, že je vše nejhorší za mnou a k Berounce už to nějak dojedu. Největší show, ale právě měla teprve přijít. Celý výlet jsem se na rozcestí modlil, abychom odbočili do kopce, nikoliv z. Do kopce totiž nebylo problém vyjet. Problém pro mě bylo zatáčet a brzdit. Od Královky je to k Berounce samozřejmě jen z kopce. Je tu dokonce krásný výhled na Ještěd...

Syti jsme vyjeli na poslední cestu - cestu za sprchou, pivem a postelí. Jenže to by kolegové nesměli vybrat další zkratku. Tentokrát přes louku s ohradníkem a hlubokým sněhem. Ohradník jsme přeskočili a šup dolu v hlubokém sněhu. Sníh létal při zatáčení od běžek jak ve filmu, teda jen kolegům. Já dělal rygól co dva metry. Z hlubokého sněhu se o to hůře vstávalo. Zatáčet bylo téměř nemožné - jak to jen dělají?

Však se ty běžky vždy zaboří pod sníh. Mezitím co já jsem se tam válel, ostatní už čekali dole za ohradníkem na cestě, hledějíc na mě. Výrazy měli celkem vytřeštěné, jako by se blížila lavina... Po udatném posledním přeskoku přes ohradník mi řekli, že na to jak se na mě blížili bejci s krávami, tak jsem měl klidnou hlavu. Ne já neměl klidnou hlavu, já se jen plně věnoval padání. Kdybych jen tušil, že se na mě žene stádo krav, tak bych běsnil asi jinak. Na tyto zážitky se nejlépe vzpomíná... Teď už hurá do teplé sprchy.

Večer se dopily zásoby plechovek piv a pak... se spalo nádherně. Cestou zpátky do Prahy jsme se zastavili v muzeu porcelánu a korálků v Jablonci nad Nisou. Běžky? Sranda, vzpomínky, super... ale ty už asi ne... nebo jo?

Bylo to super, díky všem zúčastněným...

Tento výlet v číslech

                                    Ujetá vzdálenost: cca 7,1 + 28,7 km